Není to štěstí, kvůli kterému jsme vděční. Je to vděčnost, díky které jsme šťastní. Pokud si myslíte, že štěstí vás udělá vděčnými, pak nad tím přemýšlejte. Vděčnost vás udělá šťastnými.

Teď se ale můžeme ptát, co to vlastně znamená vděčnost? A jak funguje? Připomenu vám vaši vlastní zkušenost. Z vlastní zkušenosti víme, jak to funguje. Prožijeme něco, co je pro nás významné a cenné. Dostaneme něco, co je pro nás cenné. A je to skutečně dar. Tyto dvě podmínky musí být splněny. Musí to být něco, co má velkou hodnotu, a je to opravdový dar. Nekoupili jste si to. Nezasloužili jste si to. Nevyměnili jste to za něco. Nevydělali jste si na to. Prostě vám to bylo darováno. A když se tyto dvě věci dají dohromady, tedy něco, co má pro mě velkou cenu, a já si uvědomuji, že jsem to dostal jako dar, pak se tu spontánně objeví vděčnost v mém srdci, ve svém srdci spontánně pocítím štěstí. Tak vzniká vděčnost.

Vděčnost, která přináší opakující se pocit štěstí, je dobré třeba cítit na každém kroku, ne jen při velkém opravdovém daru. Naučit se si vděčnost vyhledávat, uvidět pro ni důvody ve všedních maličkostech, vidět drobnosti, za co být vděčný druhým každý den, přírodě, prostředí, lidem, se kterými komunikujete a zejména sám sobě.

Předcházejících úhly pohledu na štěstí přes blízké vztahy a přes vděčnost jsou určitě zajímavé a podle mne platí oba dva. V čem v těchto dnech inspirují a obohacují právě vás?

A teď začnu být trochu osobnější: Podívejte se na sebe do zrcadla. Koho vidíte? Úspěšného a šťastného člověka radujícího se ze svého života? Nebo snad někoho nespokojeného, kdo by chtěl a mohl žít šťastněji a lépe?

Vztah mezi štěstím a vděčností stojí za pozornost, neboť spolu skutečně úzce souvisí. Podívejte se na záznam vystoupení Davida Staindla-Rasta – katolického benediktýnského mnicha, jenž hledá propojení mezi spiritualitou a vědou a zabývá se dialogem mezi různými náboženstvími navzájem. Jeho pohled na štěstí je inspirující.